home

Cestopisy

> Cestopisy > Cinque Terre > Portofino a San Fruttuoso

1. o Cinque Terre

2. Bonassola a okolí

3. Pto.Venere a Cinque Terre

4. Portofino a San Fruttuoso

Le Cinque Terre

(4.-11.6.2011)

Portofino a San Fruttuoso

9.6.2011

Porto Venere
Bylo opět chladno a foukal studený vítr. Na obloze se honily mraky, často mezi nimi svítilo slunce. Vyjeli jsme někdy před dvanáctou autem na sever po okreskách. Silnice se vesele kroutila, údolí vedoucí k moři byla stále širší a mělčí a před Sestri Levante slezla silnice na pobřeží a už tam zůstala. Od té doby jsme projížděli souvislou zástavbou, kde nebýt cedulí nebylo moc poznat, kde které město končí a jiné začíná. V Rapallu se podél silnice objevovaly honosné vily, pak přišla úzká pobřežní silnice se zákazy zastavení a přijeli jsme do Portofina. Jediné parkoviště tu byl drahý parkovací dům. K přístavu to bylo jen pár kroků. Jedna strana byla lemována úzkými vysokými domy jako v Porto Venere, jen restaurace tu byly dražší a obchůdky pro bohatší klientelu. V přístavu kotvila šedesátimetrová jachta, která dokázala polovinu domů zakrýt.

Porto Venere
Chtěli jsme jet lodí ke klášteru San Fruttuoso, ale v přístavu nám řekli, že dnes nic nejezdí. Vydali jsme se tedy pěšky. Stoupalo se nehezkým úzkým vlhkým a zarostlým údolím po schodech vzhůru, prošlo se kolem několika domů,
výhled z cesty k San Fruttuoso
které vypadaly jako vesnice, ale nejspíš patřily k Portofinu, a za chvíli začala nejhezčí část cesty, téměř po vrstevnici vedený chodník mezi stromy a keři, vysoko nad mořem, pod velkými piniemi. Došli jsme k Base Zero (kdoví, co to bylo, našli jsme jen ruiny domku) a pak jsme padali dolů lesem ke klášteru, většinou cikcak, občas se schody, tedy spíše prahy zadržujícími zeminu před sesutím. Kousek od kláštera jsme minuli betonovou plošinku hrdě nazvanou heliport a to už jsme byli skoro dole.

San Fruttuoso
Ve IV. století se vydali mniši Giustino a Procopio z Tarragony na cesty, aby našli ostatky sv. Fruttuosa, arcibiskupa z Bragy. Kousek od Portofina přepadla mnichy bouře a Giustinovi se zjevil anděl, který mu přislíbil, že je dovede do bezpečí. Mělo to však háček: Mniši museli v úzké zátoce, kam je anděl dovedl, přemoci draka a postavit tam kostel. A ten se stal základem budoucího kláštera.

San Fruttuoso
Ve shluku budov na břehu malé zátoky zabírá hlavní místo románský klášter z X. století s kostelem, který se částečně sesul někdy v roce 1915 a byl proto zkrácen. Věž kostela je zřetelně nakloněná, stejně jako jižní zeď. A zdálo se nám, že i přední stěna kláštera s okny obrácenými k zálivu se vybouluje ven. Opodál na vyvýšeném místě stojí čtverhranná několikapatrová věž, kterou tu nechal postavit generál Andrea Doria – od XIII. století se rodina Doriů podílela na stavbách v areálu kláštera. A pak tu je bokem přilepená budova restaurace, kiosek, za klášterem obytný domek a další restaurace a jedna či dvě budovy na příchodu od heliportu. Klášter byl zavřený, stejně tak kostel a restaurace a o shlédnutí sochy Krista umístěné v zátoce patnáct metrů pod hladinou jsme ani neuvažovali.

San Fruttuoso
Když jsme přicházeli dolů, viděli jsme odplouvat naplněnou výletní loď. Chlapík v Portofinu kecal. Bylo nám to ale houby platné, protože pro ten den byla stejně poslední. Kromě nás tu bylo jen pár lidí. Dali jsme si kolu a seděli jsme v malém baru. V zálivu se na vlnách houpala jedna loď s nápisem taxi, takový ten člun, co vypadá jako nafukovací, s přívěsným motorem. Za chvíli si ji jeden z chlapíků přitáhl, skočil na ni, nastartoval a odvázal. Ostatní - asi 5 lidí - se zatím stáhli k molu a když k nim chlapík připlul, s určitými potížemi se nalodili a loď vyrazila na otevřené moře. Když tak mizela mezi vlnami, zvažovali jsme, zda bychom radši byli na ní než abychom šlapali zpátky stejnou cestou. Nu což. Zvedli jsme se a šli jsme zpátky, odkud jsme přišli. Vylezli jsme k Base 0 a užili si večerní procházku pod piniemi. Těsně před Portofinem jsme na cestě potkali bachyni se čtyřmi prasátky, skupinka se spokojeně pásla na cestě, bachyně přešla nevšímavě kolem nás a tak jsme si dodali odvahy, obešli prasátka a šťastně dorazili do města. Ještě jednou jsme mrkli na přístav a někdy po půl osmé jsme vyjeli směr Bonassola. Tentokrát jsme to vzali po dálnici, sjeli jsme v Corrodanu a platili jsme 4.60E.

10.6.2011

Bonassola
Den před odjezdem jsme věnovali lenošení. Snídali jsme u dřevěného stolu na terásce pod domem, svítilo slunce a byl pěkný výhled. Potom jsme se vypravili dolů do Bonassoly, chtěli jsme projít tunelem do Levanta, tunel ale byl zavřený (všední dny zavřeno kvůli probíhajícím pracím).
na pláži v Levantu
Posadili jsme se tedy na pláž a pak jsme popojeli vlakem do Levanta. Chvíli jsme se potulovali po městě, v bistru jsme něco málo pojedli a pak jsme se rozložili na pláž (šedý písek, jemnější než v Bonassole). Vlny se zalamovaly, o kousek dál na ně číhalo stádo surfařů v neoprenech, sluníčko svítilo a foukal svěží vítr. Pak jsme nakoupili zásobu vína, pesta a nějaký ten sýr, zašli jsme se podívat ještě jednou na kostel, prošli jsme celou promenádou k severu a na konci jsme našli značenou cestu do Bonassoly. Začínala schody, ale pak šla docela pěkným svahem s keři, byl z ní výhled na Levanto. Vyšli jsme na hřeben u pizzerie a pak už to byl jen kousek do domečku. Večer přišel pan domácí a až do setmění jsme povídali.

Více fotografií naleznete zde: Portofino a San Fruttuoso



1. o Cinque Terre

2. Bonassola a okolí

3. Pto.Venere a Cinque Terre

4. Portofino a San Fruttuoso

HOME   cestopisy
  travels in pictures
fotogalerie
photo gallery
dírková komora
pinhole camera
dokumenty
documents
výlety
short trips
FotoPrůvodce
(photo club)

Kabriolety
(cabrio club)
Kruh

Copyright Zdenek Bakštein 2011
v.2 120227