Slezli jsme první terasu útesů blíž k moři a našli jsme pár zajímavých skalních útvarů, například skalní okno podobné tomu na Gozu, a několik romantických zátok, kde se sice dalo skočit do vody, ne však už vylézt zpátky. Vlny byly vysoké, skály ostré a tak jsme koupání radši vypustili. Po pobřeží jsme došli až k Blue Grotto, další turistické atrakci. Posledních padesát metrů jsme překonávali půl hodiny. Moře se tady totiž zařezává do pevniny úzkou roklí, kterou musíte pracně obejít. Pro milovníky přírody je na konci mořského chobotu vyplaveno nezanedbatelné množství plastových lahví. Rokle sama je obtížně schůdná, leč romantická, se sladkou smetanovou vůní smokvoně (manželka ji na rozdíl ode mne specifikovala jako pach mršiny). Když jsme ji překonali, bylo to už jen pár kroků k přístavišti lodiček jezdících k jeskyni (2.50 za osobu. Děkuji.) a k místu, které je na mapě označeno jako vhodné ke koupání. Marně jsme je hledali. Odmítli jsme službu taxikáře s postarším mercedesem a vydrápali se po strmé silnici na vyhlídku, ze které máte jeskyni Blue Grotto jako na dlani. Pokochali jsme se pohledem na lodičky strefující se do jeskyně, udělali vzpomínkové foto (pokud chete mít lepší fotky, musíte přijít ráno) a vydali se pěšky do nejbližšího městečka Zurrieq (zurí) na autobus. Ten nás vezl přes Hamrun, kde nám akvadukt opět připomněl Maltézské rytíře. Na Maltě byl s vodou průšvih vždycky.

A zbývá nám Tarxien (Taršín), další z megalitických chrámů. Nachází se v městské zástavbě, datuje se do období 3000 př. n.l. a kromě oken, průchodů a kamenů s ornamenty odtud pochází gigantická socha bohyně (spodní část je k vidění jak v areálu chrámu, tak ve Vallettě v muzeu – á, na muzeum jsem zapomněl!) která se vyznačuje nohama ve tvaru řepy. Opět, stejně jako v ostatních megalitických chrámech, to tu přes zjevné opravy a vyztužování vypadá dost věrohodně. Kolem 2500 př.n.l. byl chrám opuštěn a další vykopávky naznačují, že okolo 1500 př.n.l. zde bylo pohřebiště.

Pro úplnost dodejme, že další chrám tohoto typu je na ostrově Gozo, ten jsme však neviděli. Stejně tak by k úplnosti výletu do minulosti bylo třeba dodat systém podzemních prostor Hypogeum z doby asi 2400 př.n.l., který však je už devět let uzavřen veřejnosti a nepočítá se moc s jeho zpřístupněním. Ve vysvětlení se říká něco o kysličníku uhličitém z dechu návštěvníků a erozi vápence.

Ale do archeologického muzea se může. Je na hlavní třídě Republiky ve Vallettě a jsou tam nálezy hlavně z neolitických chrámů. Různé macaté Venuše, řepovitá bohyně z Tarxienu, pěkná soška spící bohyně, falické symboly, plány a nákresy chrámů, fotografie, model a nákresy Hypogea a časová osa, která ze zdejších megalitických památek dělá nejstarší lidské výtvory na naší planetě tím, že počátky jejich vzniku klade do období před 6500 lety.

Pokud chcete vidět něco ještě staršího, pak si zajeďte k městu Bizerbugga a navštivte jeskyni Ghar Dalam. Tam jsou k vidění kosti různých zvířat a při hovoru o jejich stáří se vyskytují údaje přesahující dalece sto tisíc let. Nemohu však sloužit osobní zkušeností.
A ještě předtím prý byla Malta součástí pevninského mostu mezi Evropou a Afrikou. Ta zvířata z Ghar Dalam zřejmě prošvihla výzvu k evakuaci když se most začal potápět.

No, a tady můžeme skončit. Je ale ještě pár věcí, které se do předchozího vyprávění nevešly.

Z navštívených míst je to třeba Marsaxlokk. Rybářský přístav uváděný ve výčtu míst povinných pro návštěvníky Malty. Vypadá rybářštěji než Xlendi (Gozo), je větší, jsou tady hospůdky s rybími specialitami, rybáři spravující sítě a lodě, trh, kde se dají koupit třebas krajky a výrobky z kůže. Ryb v okolních vodách značně ubylo a tak se teď na Maltě žije víc z turistického ruchu. Na vodě se pohupují tradiční pestře zbarvené lodě luzzo s očičky na přídích. Oči patří bohyni Osiris (ta je přeci z Egypta, a navíc je to bůh a ne bohyně, ne? To jsem zas někomu něco zbaštil.) a mají za úkol loď bezpečně dovést do přístavu. Někteří rybáři na zakotvených lodích zakrývají oči zavěšeným pruhem látky, snad aby si odpočinuly.

O barevných dřevěných balkonech už jsem se zmínil, patří k tradičním prvkům místní architektury a najdete je i na novostavbách; bohužel místo dřeva se používají hliníkové eloxované rámy, kterými se občas znešvařují i starší domy. Další nepřehlédnutelnou maličkostí jsou mosazná klepadla. Jsou tu na každém kroku nabízena ve všech možných (hlavně zvířecích) tvarech a občas je najdete i na dveřích domů. Nejvíc se mi líbil slon (klepe se chobotem), nejstylovější jsou různé ryby.

Lidé. Pokud jsme s nimi měli co do činění, vždy byli zdvořilí, přátelští, snažili se pomoci. Zašel jsem do boční uličky porozhlédnout se po nějakém pěkném balkonu k vyfocení. Stojím na chodníku a rozhlížím se, zřejmě vypadám bezradně. Potřebujete pomoc? Hledáte cestu? ptá se kolemjdoucí paní. Fotím klepadlo na dveřích a ze vchodu do obchůdku přes ulici na mne volá prodavač: Hej, vyfoť si radši ji! a kývne směrem k babce, se kterou do té chvíle rozmlouval. Ta se směje a říká mu něco maltštinou (odhadl bych to na něco jako: ale di, ty starej kozle). Nikdy jsem si tam nepřipadal jako nevítaný vetřelec (vyjímka: když jsem lovcům plašil kořist).

Stavební materiál. Ukažte mi, co tady na Maltě není z pískovce/vápence/travertinu (no ano, máte pravdu, teď do toho patlaj beton). Vykopete stavební jámu, pěkně až k sousedovic domu (a žádné pažení!), a z toho, co vyberete z jámy, si nad ní postavíte dům.. A když se vám nechce přitesávat kameny, tak si je necháte přivézt nařezané z lomu, jeden jako druhý. Na Maltě je několik lomů, po kterých zůstávají v terénu gigantické pravoúhlé jámy. Dokonce i moderní hotely se staví tak, že se betonový hotel obezdí pískovcem.

Voda. V moři slaná, na začátku listopadu příjemně teplá. Z vodovodu odsolená nezávadná, pitelná, nijak vynikající chuti. Pitná v lahvích je 9litrů pod liru.

Pivo. Na pití lepší než voda, s ohledem na cenu jsem neposuzoval vhodnost ke koupání. Vaří se tady, nejznámější Cisk ve vychlazeném stavu po večeři zachutná.

Autobusy. V zásadě naprostá většina autobusů jezdí z Valletty. Z toho vyplývá, že pokud chcete po Maltě cestovat a nechcete vyhazovat peníze za půjčování auta, ubytujte se co nejblíž k Vallettě. V době naší návštěvy stály běžné autobusy 15 centů (1lira= 100centů = asi 5 německých marek), turistické ‘rychlíky‘ 40. Rychlíky jezdí jen asi od osmi ráno do pěti odpoledne, zato vás rychle zavezou až k turistické atrakci. Obyčejné autobusy jezdí od časného rána do asi 10 večer a většinou se od nich musí kousek pěšky – mějte ale na paměti, že celá Malta měří asi 25x12km a že všude je to jen kousek. Za půl hodiny jste autobusem z Valletty na druhém konci ostrova. Pokud pojedete s Fischerem, dostanete nejspíš základní informaci o nejdůležitějších autobusech, jinak v rychlíkových autobusech a na některých autobusových terminálech jsou zdarma k dispozici přehledy linek. Přestože se lístky kupují u řidiče okolo kterého musíte při nastupování projít, revizoři jsou častým jevem. Každý vám lístek natrhne (začal s tím řidič), takže když jedete dál, hrozí lístkům rozpad.

Provoz. Jezdí se vlevo, auta mají řízení vpravo. Na kliku dveří místo řadící páky jsem hrábnul jen jednou, zato jsem místo blinkrů pořád pouštěl stěrače (ano, i tyto prvky jsou přehozené). Jezdí tu cokoli (s ohledem na věk vozu), večer se rozsvěcí pozdě (až aby se vidělo), některá auta nemají co rozsvěcet. Silnice nic moc, značení dostatečně zřetelné. Pravidla jsou přednost zprava, přednost na hlavní a právo silnějšího. Silnější jsou zcela jednoznačně autobusy.

Příhoda s cestou z ostrova Gozo. Když jsme dokončili prohlídku ostrova Gozo, zamířili jsme do přístavu, leč tam nás čekaly již tři řady vozů (přestože trajekt právě odjížděl) a informace, že trajekty do Cirkewwy nepojedou kvůli počasí a že záleží na kapitánech, jestli něco pojede do Valletty. Za dvě hodinky přijel trajekt a my jsme měli to štěstí, že jsme se do něj dostali. Cesta podél severního pobřeží byla dlouhá, kapitán často měnil směr aby udržel kývání lodi pod hranicí, při které se v podpalubí začnou přesouvat vozy, nakonec jsme ale bez potíží dorazili do Vallettského přístavu a posléze i do hotelu. Najít místo k zaparkování byl horor (gigantický hotel nemá garáže ani parkoviště a navíc se v sobotu večer sjíždí mládež z širého okolí na diskotéky) a když jsme ve čtvrt na deset konečně vtrhli do hotelové restaurace, přípravy na snídani byly v plném proudu. Zaskočený personál se rychle vzpamatoval, omlouval se, že s námi již nepočítali (večeře jsou do půl desáté), připravil stůl, navalil nám na talíře jednu, dvě, tři, dost!, čtvrtky kuřete a nabízel ještě moučníček. Konec dobrý,…

Negativní zážitky? V podstatě nejsou. Fischer fungoval od začátku do konce k naší spokojenosti, hotel taky, strava ráno i večer vydatná, sortiment dostatečný (nejsem samozřejmě měřítkem pro všechny – je třeba vědět, že obvykle cestujeme s bednou surovin a vaříme si sami).

Vyjímka z pozitivního hodnocení: půjčování auta. Usoudili jsme, že Gozo se nedá zvládnout za den pomocí autobusů a tak jsme zašli přes ulici do cestovky objednat si auto. Paní byla příjemná, cena po sezoně mírná (8 lir, tři dny by byly za 18), dohodli jsme se na typu, ona zavolala do půjčovny (ADA, pamatujte si to, abyste věděli, koho nebrat), na desátou? Ne, to je pozdě. Na devátou. Ano, samozřejmě, není problém. Druhý den ve čtvrt na deset už byla i ona nervozní, volala a nedovolala se, auto přijelo těsně před půl, horší než jsme objednali. Blonďatá agentka tvrdila nesmysly (prý pršelo) a protiřečila si a nakonec ještě přiúčtovala 5lir za půl nádrže benzinu (to prostě za den nemůžete projet). Na obranu Malťanů budiž řečeno, že tato jediná negativní (kromě některých spoluturistů) osoba, se kterou jsme se na Maltě potkali, se prohlásila za Francouzku.
Doporučení: renomovaná půjčovna + auto na delší dobu vyjde levněji.

Závěr:
Je najednou podzim a vy zjistíte, že jste letos ještě nevybrali dovolenou? V létě tady může být peklo (spousty lidí, vedro, narvané autobusy a pláže), ale teď, pokud vás zaujalo to, co jste právě dočetli a máte-li nějaké prasátko na porážku (nemusí být ani krmené zlatem), není důvod váhat.

Linky:

www.visitmalta.com – oficiální stránka
svet.namodro.cz/w-malta – poněkud uspořádanější a důslednější povídání než to moje

Další zdroj informací:
Malta - průvodce Fischer. Cca 60 Kč. Spousta dobrých údajů na malé ploše.